Mùj bratr dooral a vypøáh' konì.
A jak se stmívá,
vìrnému druhu hlavu do høívy
položil tiše, pohladil mu šíji
a zaposlouchal se, co mluví kraj.

Zní zvony z dálky tichým svatveèerem;
modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch zemì zpívá: úzkost, víra, bolest
v jediný chorál slily se a letí
k vìènému nebi.

Svatý Václave,
nedej zahynouti
nám ni budoucím.