V zahradu uzavøenou svìtu
šum klasù zavívá a voní živným chlebem.
Pokojná píseò žní jde po polích
a pod ohnivým sluncem
blažený pot si stírá èlovìk.

Zdaleka slyším vrata dusných stodol,
jako by skøípal zuby.
Neviditelná ruka loupežná
se podepøela o kalenec
a èeká.

A pøece mlèím, nevykøiknu v ticho.
Nad námi hlavy naklánìjí bdíce
hodiny samot našich, sluneènice.