Jaromírovi

Stín stromù zelený tì na svìt uvítal,
zahrada jarní tišila tvùj pláè.
A s každým èervnem vzpomínáme,
co ti ten první dal,
a s tebou koupáme se v jeho slunci.

Sen matky tvé a otce se snem lidu kvete,
i tebe vepjal v øetìz èarovný,
kde hlad a bída umlká,
kde mizí vše, co bolí èlovìka
a hnìte.

Sni, hrej si v èervnu svém. Vy všechny dìti snìte
domova nejpyšnìjší sny,
než øekne velký den: Jsem naplnìní, procitnìte!