otřízlivá šosácká krajina
šine se kolem tebe;
tesklivě jaksi ji přepíná
nazelenalé nebe.

Obrysy ostré, a souladné
barvy dost lahodí oku —
vše to jest jak dílo důkladné
malíře z třicátých roků.

Města a lesy a lučiny,
močály, pole a vísky —
horizont všude jest jediný:
jak čára rovný a nízký . . .

Rozlehlou rovinou celá zem:
úzkostně takřka se bojí
vyskočit nějakým pahrbkem
z šosácké plochosti svojí.