Starnouci lidstvo cte ve hvezdach
jak dedecek ve kronice,
vzdyt cteme tam samou jen minulost,
co bylo, co neni snad vice.

Ctem o nesmirnosti prostory
a mysl nam trne, zasne,
ze paprslek svetla nez sleti k nam,
snad hvezda jiz zhasla, snad hasne.

Ceho my jeste se dozili!
Ba na stara kolena divy:
nam minule videt lze pritomne
a mrtvy zrit jakoby zivy!