Ach, jake to blaho: polezet
zde na drnu pobliz boru
a s zlatymi dat se hvezdami
do septneho rozhovoru!

Ty trepotne, smave hvezdicky
tak ciperne na mne hledi -
ach prosim vas, je to pravda vse,
co lide pry o vas vedi?

Ze malicke vy pry hvezdicky
jste obrovska sama tela -
a od jedne k druhe pry sto let
a k nektere vecnost cela?

Coz nevidim, jak jste drobounky
a v jakem jste k sobe skladu? -
ja - nahore byt - bych kamenem
vas prehodil celou radu!

A ze pry jste vecnem ve reji
a pres stere skokem mile? -
Ej musilo by tu hluku byt
a sumu za nocni chvile!

A zatim tak neme spradate
svou zivota tichou dumu -
kdyz vesele prstem zaluskam,
je veru v tom vice sumu!